Asi budu potřebovat další výměnu medikace, protože si připadám zase mimo. Vypadá to, že jsem jediná, kdo si objednal jablečnej džus. Možná je to tolika ránama do hlavy, co jsem dostala od mého pomeranče. Nebo mi z toho častého krvácení zase chybí železo a mozek potřebuje prokrvit. A nebo mám jenom neobvyklé chutě.
"Prosím Tě a po kom to může mít?" zeptá se naléhavě moje máma. Zamračí se a zamíchá si čaj. "Vždyť jsme všichni normální," udiveně dodá a začne si namotávat pramen vlasů na ukazováček.
"Viď, já to taky nechápu, mami."
Pravidelně jsem na svou psychoterapii jezdila rozebírat svoji osamělost. Osamělost, kterou jsem přičítala tomu, že kromě času, vlasů a snů jsem ztratila i schopnost rozumět běžným starostem a radostem své rodiny, známých i neznámých.
Často přemýšlím o tom, o čem jsem si v životě vlastně rozhodla. Které rozhodnutí ovlivnilo jenom mě a které mělo vliv i na ostatní. Ač jsem v životě učinila mnoho užitečných rozhodnutí, veřejnost to nechávalo zcela chladnou. O to víc mě překvapuje, jaké pohoršení vzbuzuje mé rozhodnutí nebít své dítě.
Chtěli byste dítě, co změní svět k lepšímu? Já takové mám. Ale dlouho jsem to nevěděla. Vlastně do té doby, než mě jeden tatínek na facebooku nechtěně poučil o tom, co je to svět.
Chci využít síly internetu a oslovit tímto zápiskem pána, co mi před 14ti dny radil u Kauflandu.
A to se jako má? Vy to děláte? A proč mi to jako nikdo neřek! A ostatní rodiče to vědí?
Vážený pane ministře školství,
Fascinující! Maminky s malými dětmi v kavárně jsou pro mě fascinující úkaz.
Nechápu, proč o nich ještě nevyšla nějaká vědecká publikace. Snad by mi pomohla pochopit, jak se jim podaří do kavárny dostat, objednat si, vše objednané dopít a dojíst a ještě s mávnutím na malé děťátko vzorně si hrající v dětském koutku odejít na záchod. Potom...
Pamatuji si, jak mě uprostřed chladné noci probudila vzrušená debata mých rodičů o něčem, co se děje v Praze. Pamatuji si, jak nám učitelka podrážděně vysvětlila, že odteď už ji nebudeme oslovovat soudružko ale paní učitelko.
Pamatuji si, jak jsem cestou z gymplu vešla do naší ulice a rodiče mě s ustaraným výrazem čekali před domem. Ten den jsme...
"Tak maminko, ouško jsme úspěšně píchli, na dalším postupu jsme domluvený a teď ještě to nejdůležitější."
Doktor se otočí a vytahuje ze skříňky podivnou věc.
Syn mě drží za ruku a jdeme po cestě hustě lemované stromy a vysokým křovím. Jdeme. Neběžíme, neskáčeme, nepřetahujeme se ani se neválíme po zemi. Jdeme. A neřveme. Taková vzácná chvilka. Přesto je mi těžko. Jsem vyčerpaná, zoufalá, plná beznaděje. Vyčítám si, že se ani v tak hezké chvíli nedokážu radovat. Po tváři mi tiše stéká jedna slza za...
Po diagnóze by byla užitečná raná péče i pro mé manželství. Nebo alespoň první pomoc. Vlastně bych se spokojila i s KPZkou.
Ze země jsme se prozatím zvedli.
Takže než nás to zase porazí, můžu si tady zamachrovat a navrhnout obsah takové KPZky.
Rozhodně bude naplňovat svůj původní význam a bude ryze praktická. Budou v ní pouze...
Se značným zklamáním jsem dokoukala podle mnoha recenzí ultimátní úctyhodné zakončení jedné filmové ságy. Odjakživa ujíždím na sci-fi. Ale celé to marvelovské universum mi postupem času přijde prostě moc normální. Podle mě už do kategorie sci-fi nepatří.
Ne, neměl, soudruzi. Měl jedinou, stejnou jistotu jako dnes.
Jistotu, že zemře.
Na hraně nočního stolku je krev. Rozhlédnu se a nikde v ložnici neleží mrtvola a ani se neschovává masový vrah se zkrvaveným nožem.
Ahoj ségra! ..... Ale jo, dobrý. Taková klasika. V sobotu jsem synáčka vzala na hřiště a pak na túru, aby se unavil. Ale marný. ..... Ne, nespal. ..... Docela to šlo, na hřišti dva krátký a pak jeden hodinovej, když jsme se vraceli domů. ..... Zase nějaký blbý kecy měli, ale malej tak řval, že jsem jim ani moc...
Dneska pro Vaše 18ti měsíční dítě dostanete dotazník pro záchyt poruchy autistického spektra. Pro sebe nedostanete nic. Pokud bych měla další dítě, musím si poznamenat, kdy je čas zavolat si doktora, abych to zase neprošvihla.
Nejedna maminka se ráda pochlubí výjimečnými výkony svých dětí a se zálibou sleduje úžas ostatních. Moje dítě předvedlo spoustu výjimečných výkonů. Jen jsem se s nimi nechtěla chlubit, aby vedle něj ostatní výjimečné děti nevypadaly nudně. Myslím, že by už nic nepředčilo úžas ostatních po následujících větách:
Ráda sleduji předvolební politické debaty. Lepší sitcom jsem zatím neobjevila. Včera ale dávali hodně slabý díl.
Asi jako těhotné mají pod vlivem hormonů svůj speciální těhuslovník, mají maminky autistů pod vlivem úřadů svůj slovník zkratek. Ze začátku bylo těžké se v tom vyznat. Definice na google byly naštěstí dost jednotné. Postupně jsem ale ty zkratky začala chápat trochu jinak a je načase je předefinovat.
Tak teď bude chvilku klid. Po těch 40ti minutách afektu se snad trochu unavil!
Zase čtu na Facebooku příspěvek další zoufalé maminky, kterou trápí pohoršující reakce lidí na ni a její dítě s autismem a proto prosí ostatní o radu. Děkuji bohu, že tahle fáze už je za mnou.
V mém životě se nachází velice specifické milníky. Jednoho takového jsme se synem dosáhli nedávno.
Dneska jsem se na psychiatrii dozvěděla, že by můj syn měl spát deset hodin denně. Dlouho mě něco tak nepobavilo.
Tak tohle už si musím zapsat. Okamžik, kdy se mi svět tak divně zpomalil. V té chvíli se začali jednotlivé maminky stručně představovat a mluvit o diagnózách svých dětí.
