O pejskovi a kočičce

"Tak maminko, ouško jsme úspěšně píchli, na dalším postupu jsme domluvený a teď ještě to nejdůležitější."
Doktor se otočí a vytahuje ze skříňky podivnou věc. 

Držím si pokousané předloktí a z otevřeného okna slyším křičet syna, který po zákroku vyletěl z ordinace a manžel se slovy, že počkají v autě, běžel za ním.

 
"Až se to zahojí, musíme zjistit, jestli se mu nepoškodil sluch. Já mu tady na tohle budu hrát a on mi řekne, jaké zvuky slyší a jaké ne."  

"No to Vám neřekne pane doktore, vždyť jsem Vám vysvětlovala, jak na tom s tím autismem je," odvětím se zdvořilým úsměvem. 

"To je fakt, tak ho nebudeme trápit a vyzkoušíte to doma sami, máte triangl?"  "Pane doktore, tohle taky nepůjde, on fakt nerozumí, nechápe, nemluví." 

Můj zdvořilý úsměv se změnil v ironický a napadlo mě, že třeba ten ušní doktor před důchodem špatně slyší a právě utrpěl krátkodobou ztrátu paměti.

 
V tom se do toho vložila sestřička, která už zřejmě nějaký ten rok v důchodu měla být: "Tak já tady mám pomůcky pro úplně malé děti." A nadšeně ze šuplíku vytáhla velký papír, na kterém byla nakreslená kočička, pejsek a kráva. 

"Pošeptáte mu, kde je kočička?"  "Nebo pejsek," přidá se doktor. "A když Vám to ukáže, tak slyší."  

"Víte, on nechápe, co je kočička, ani co je ukázat. Terapie mu sice pomáhají, ale takhle daleko ještě nejsme."   

"A ani když se zeptáte, jak dělá kočička, neřekne, mňau?" ptá se udiveně sestra? "A nebo pejsek, haf haf?" diví se i doktor. 

"Ne, on opravdu nemluví ani nerozumí."

Hledám po ordinaci skrytou kameru a už se nesměju. 

"Víte maminko, ale už je velkej. Musíte být přísnější a neustupovat. 

A zkoušela jste hledat na internetu, tam se dá najít spoustu rad," promluvil mi do duše doktor. 

"A taky jiný obrázky s jinejma zvířatkama," dodala povzbudivě sestřička.

Přísahala bych, že v tu chvíli se sestřička před mýma očima změnila v obří mňoukající kočičku a doktor v obřího hafajícího pejska. 

A já jsem asi půl minuty usilovně přemýšlela, jak to těmhle dvěma vysvětlím. 

No nic. Bylo to prostě nad moje síly.

"Dobře, já se teda podívám na internet."

 
A pak jsem zřejmě ztrátu paměti utrpěla já, protože kromě té paní, co mi při oblékání v čekárně vynadala za předbíhání s pochybnou průkazkou, si z toho dne nic víc nepomatuju.

Tento příběh není založen na skutečných událostech. Tento příběh se skutečně stal.

 
A jsem si jistá, že nejenom mně.