Přišel ke mně děda a s vyčítavým výrazem mi položil naléhavou otázku: "A to, když za mnou přijde, to nemůže něco říct? On kouká, huláká, křičí a já mu vůbec nerozumím. Tak alespoň jedno slovo by mohl snad říct, ne? Třeba aspoň dědku?"

Nevím, kdo určil, že zrovna druhý duben je Světový den porozumění autismu, ale musím mu uznat, že datum vybral perfektní. Kdy jindy, než hned po aprílu, by měl svět autismu rozumět víc.

Oblékla jsem syna do modrého oblečení a slíbila mu všechno možné i nemožné, abych ho namotivovala na cestu do nedalekého zahradnického centra. Chtěla jsem v tom krásném rozkvetlém prostředí udělat romantické fotky na Světový den porozumění autismu.

Od soboty můj syn marodí.
Od soboty mám na těle 22 nových modřin, a to mu ještě dost sil ubírá horečka.
Od soboty mám na duši určitě víc než 22 nových traumat, a to mi psychiatr zvedl večerní dávku antidepresiv.
Od neděle mám zapnutou televizi.
Od neděle se těším, že ve čtvrtek ministr Jurečka zařadí mou...

Taky jako rodiče autistických dětí nepřiměřeně často slýcháte, že Vaše dítě nevypadá jako autista?

Zatímco staré pověsti české, řecké, egyptské a mezopotámské celkem dobře chápu, ty autistické mi dávají pořádně zabrat. Přitom autismus znám mnohem líp než Mezopotámii, Egypt, Řecko a dokonce i líp než Česko.

Jako máma ještě nediagnostikovaného miminka jsem dostala snad stovky absurdních rad.