
Vysvědčení
Jako máma si často říkám, na jak nepodstatných věcech mi celý můj nemateřský život záleželo. Třeba na vysvědčení. Podle těch svých jsem nabyla dojmu, že jsem na život připravená výborně.
Na život možná. Ale na život s autistou….
Jako máma z vysoké školy nepoužívám nic. Po pár letech beze spánku jsem ráda, když si vzpomenu, že mám titul.
Jako máma z gymplu používám nic. Po pár letech bití do hlavy jsem ráda, když si vzpomenu na svoje celé jméno a adresu.
Jako máma ze základky používám celé 2 věci.
První je běh na 800 metrů. Jen si matně vzpomínám, že jsem tenkrát běhala odpočatá, oblečená, obutá, ve dne, v teple, z pohodlné startovací čáry a namotivovaná jedničkou do limitu 4 minuty.
Dnes běhám 800 metrů k smrti unavená, v noční košili, bosá nebo v jedné pantofli a v druhé o pět čísel větší manželově botě, které jsem jako první nahmatala v botníku, startuji skokem z okna, uprostřed mrazivé noci, ve sněhové vánici, namotivovaná strachem z křižovatky, kam se řítí můj mé limity ignorující chlapeček odhazující do závěje zase špatně schované klíče od domu a vrchní díl pyžámka, protože je mokré od tajících vloček, a to on nesnáší.
Druhá věc je vyučovací metoda mojí matikářky. I když jsem se kvůli ní zbytečně ještě mnoho let uprostřed noci s hrůzou probouzela s tím, že je paní učitelka schovaná v mém pokojíku, o půlnoci mě vzbudí, bude mrskat bičem a já budu muset okamžitě přeříkat Pythagorovu větu, jinak dostanu pětku.
Dnes se zbytečně neprobouzím, dnes mě uprostřed noci probouzí můj chlapeček s výrazem šílené matikářky, mrská v lepším případě polštářem, v horším případě 43 centimetrovou gorilou z umělé hmoty, kterou dostal k Vánocům, a já musím okamžitě přeříkat všechny významy jeho "TADA", jinak dostanu pěstí, v lepším případě polštářem, v horším případě 43 centimetrovou gorilou.
Takže jestli se dnes stresujete kvůli vysvědčení, v klidu se v noci vyspěte, ve dne si běžte v klidu zaběhat a myslete na to, že minimálně jedna jedničkářka Vám to závidí.