Život

Někdy si myslím, že si můj syn myslí, že jsem úplně pitomá.
A že jsem stejně jako učitelka Johna Lennona nepochopila život.

Proč se na svět pořád dívat ze země, když z naší střechy je vidět tolik úžasných věcí?

Proč se v zimě neproběhnout jediným nezamrzlým potokem v okolí?

Proč si nezalést do velké krabice, zavřít ji, schovat se a těšit se, kdo mě najde? 

Proč se na parkovišti nepostavit na hlavu a podívat se, jak auta vypadají vzhůru nohama? 

Proč neběhat po rozkvetlé bzučící louce bos?

Proč neběhat po sněhu bos? 

Proč neběhat v dešti nahatej?

Proč neběžet doprostřed pole s vysokou kukuřicí a ztratit se?

Proč nevběhnout doprostřed kruháku a točit se dokola?

Proč si nedat k svačině pampelišky, sedmikrásky, šťovík, trochu hlíny a pár broučků?

Proč si nerozsvítit stromečky na zahradě uprostřed léta?

Proč si nezalést do popelnice a přemluvit dědu, aby mě v ní vozil?

Proč v obchodním centru nezačít výskat, skákat a plnou rychlostí proběhnout každou uličku?

Proč z vany nevycákat všechnu vodu? 

Proč nevylézt z domu babičky záchodovým okýnkem?

Proč nepřenocovat s naším pejsek v psí boudě?

Proč dělat jen samé nudné vyzkoušené věci?
Proč být pořád máma, manželka, dcera, učitelka, manažerka, poradkyně, zákaznice, pacientka, studentka, uklízečka, kuchařka, asistenka?

Proč nebýt každý den alespoň na malinkou chvilku šťastná!