Veselé nesmysly

Když jsem poprvé slyšela, že můj syn má poruchu autistického spektra, chtěla jsem nahlédnout do budoucnosti. Chtěla jsem vědět,  jaký život povedeme. Chtěla jsem pochopit. Uklidnit. Chtěla jsem vědět, že se budoucnosti vůbec dožijeme.

Chtěla jsem vědět, že se za pár let mému andílkovi vážně nepodaří shodit mě ze schodů, protože chce vědět, jaký to udělá zvuk, nebo mě opravdu uškrtit, protože táta měl přijít domů už před deseti minutama. Že si neutluče hlavu o zem uprostřed přechodu, protože nemá trpělivost přejít celou silnici, nebo že ho jednou neudržím a on skočí do projíždějícího vlaku, protože si myslí, že se tak dostane dovnitř a dojede do Poděbrad, kde rozhodně skočí do Labe.
Chtěla jsem brožuru nebo stručnou knížku, která mi naši budoucnost jednoduše a názorně vysvětlí. A která to vysvětlí všem, kteří to ode mě chtěli vysvětlit.

To, co mě opravdu čeká, mi ale nedokázalo jednoduše vysvětlit nic. Knihy, brožury, terapie, přednášky, školení, filmy, dokumenty. Nic. Tedy až do včerejška. To mi totiž moje sestra ukázala obrázkovou knížku, u které se s jejím synem moc nasmáli a prý by se nám taky mohla líbit.

Ta knížka byla jako zjevení. Bylo to, jakoby někdo dokázal na pár stran nakreslit útržky našeho života. Jako by nás nějaký úchyl roky šmíroval, a protože neměl foťák, musel si to kreslit.
Přesně tohle se mi mělo dostat do rukou před čtyřmi lety. Tohle by mi ukázalo, co všechno mě s mým superhyperaktivním, věčně zuřícím, lidské řeči nerozumějícím, přírodní zákony ignorujícím a v průměru šestkrát denně jako o život bojujícím autistickým batoletem čeká. 

Potom, co jsem tu knížku prolistovala, jsem si znovu přečetla její nadpis. "Veselé nesmysly pro malé vypravěče."

Co je to za nadpis? Nesmysly? A kde?

Tázavě jsem se podívala na sestru: "Jaký nesmysly?"
Zřejmě jsem ji pobavila, protože se začala smát: "Ty to nechápeš? To maj děti na těch obrázcích jako najít nesmysly a povídat si o nich s rodičema. Třeba tady ta chobotnice ve vaně nebo dítě, co spí v psím pelíšku."
"Moje dítě by to ale za nesmysl nepovažovalo. A já už taky ne... "

Úsměv ji ztuhnul. Zamyslela se. Vzala mi knížku a začala ji prohlížet. "A jo. No, to jo. Promiň, mně to nějak nedošlo."

Tu knížku jsem si hned objednala. Říkala jsem si, že ji musím celou podrobně prostudovat a napsat o ní.
Za mě je pro rodiče čerstvě diagnostikovaných autistů prostě dokonalá. Bez jediného slova Vám totiž na šesti dvoustranách ukáže, jak jiný bude Váš život. A navíc Vám dá návod, jak se z toho nezbláznit. A stačí ji k tomu jenom nadpis.
Chybí už jenom varování, že všechny ty nesmysly, co Vás čekají, nebudou veselé hned. U některých to bude chvíli trvat. A u některých to dá pořádně zabrat, než se jim budete schopni zasmát. Ale půjde to. 

Mně se to po pár letech psychoterapie a třetích antidepresivech už celkem daří.