Mikulášské trauma
Blíží se prosinec a tak se nejen na internetu objevují varování psychologů, že necitlivá návštěva Mikuláše, čertů a anděla může pro mnohé děti znamenat doživotní trauma.
S tím souhlasím, ale zároveň se musím zastat také druhé strany.
Ani Mikuláš, čerti a anděl to nemají zrovna jednoduché. Na vlastní oči jsem se o tom v synových třech letech přesvědčila.
Ač dva čerti cinkali, řinčeli a hlasitě strašili už od vrátek, náš syn se tvářil, jakoby si jich vůbec nevšimnul. Ani dvoumetrový Mikuláš a anděl s obrovskýma křídlama z pravého peří na našem dvoře ho nerozhodili. A tak je manžel neváhal pozvat až na naši zasklenou terasu.
Tam už jsem čekala já a náš malý syn, který celou skupinku i nadále úspěšně ignoroval. Teda do té doby než poslední čert vstoupil za dveře naší terasy. V tu osudnou vteřinu začalo moje dítě řvát jak tur.
"Ježíši, dveře! Prosím Vás zavřete ty dveře! Rychle!" Ale bylo to marný, přes ten řev našeho andílka mě Ježíš ani ten čert neslyšeli.
Pak se náš andílek rozeběhnul a snažil se přes všechny nadpřirozené postavy dostat k otevřeným dveřím.
Na naší terase se v okamžiku rozvířil obrovský mrak z peří, bílých fousů, hnědých chlupů a umělých černých vlasů. Z toho mraku se ozývaly výkřiky plné překvapení a bolesti. Chtěla jsem zasáhnout a naše dítě zarazit. Ale v tom zmatku jsem nedokázala identifikovat, která hlava, ruka či kopyto je jeho.
Pak se ozvalo výrazné třísknutí dveří a celý mrak se pomalu snesl na zem.
Na naší terase najednou byli úplně jiné, ale zřejmě stále nadpřirozené bytosti.
Místo anděla tam klečela oškubaná slepice s červenýma blikajícíma rohama nakřivo nasazenýma na hlavě. Z Mikuláše se stal dohladka oholený papež v podvlíkačkách, co se snažil narovnat svojí ohnutou zlatou hůl. Čerti, kteří byli plešatí a bez rohů, marně rozmotávali propletenec svých řetězů a ocasů. A náš chlapeček seděl opřený o zavřené dveře terasy a spokojeně se ládoval andělskou svatozáří. Jako dezert měl v druhé ruce připravenou peněženku jednoho z čertů a pod zadečkem zmuchlaný mikulášský plášť.
Celé to dopadlo tak, že místo našeho syna si v pytli odnesli zbytky svých kostýmů a důstojnosti a taky veškerou hotovost, co jsme doma našli. Ale asi to bylo málo, protože víckrát už k nám nepřišli.
A tak Vás všechny prosím, buďte na Mikuláše, anděla a čerty hodní. I oni mají minimálně z jedné pozemské návštěvy doživotní trauma.