Silvestrovský bavič

Loňský Silvestr v horském hotelu byl tak zábavný, že jsem o něm schopná psát až po roce. Byl dokonce tak zábavný, že jsme se s manželem rozhodli, že nám vystačí na několik příštích let a další Silvestry budeme doma.

Svůj loňský silvestrovský program syn zahájil v pozdních odpoledních hodinách v narvaném wellnesu. S hlasitým smíchem prokládaným radostným řevem utekl tátovi ze šaten a rychlostí blesku si to namířil do vyvýšené vířivky za bazénem.
V ten okamžik přestali plavci plavat, dámy na lehátkách odpočívat a děti se na skluzavce dohadovat, kdo je na řadě. Všichni sledovali toho hlučného komika, který v letu k vířivce porazil namakaného fitness trenéra, několika dámám trochu porovnal lehátko a dvakrát se rozplácnul na mokrou podlahu, odkud v mžiku vyskočil, zavýskal a s hlavou napřed a rukama vzad letěl dál.
Když šokem znehybněná skupinka ve vířivce pochopila, kam má náš syn namířeno, dala se na rychlý ústup. Až na jednu velice milou a velice starou babičku se to všem podařilo. Babičce se podařilo pouze pomalu postavit a udělat jeden nejistý krok, když kolem ní proletěl náš řvoucí chlapeček a přistál v bublající vaně, kterou se rozhodl celou vypít.
Brzo pochopil, že to sám nezvládne a tak si na pomoc zkusil do vody stáhnout i tu milou babičku. To už jsem se k němu naštěstí dostala a přiměla ho nechat ji bezpečně odejít. Jenže jsem si nevšimla, že té milé stařence přece jen něco stáhnul.
Syn si toho ale všimnul. Ukázal jejím směrem a zakřičel: "Gaga!" A protože to nebylo tak dlouho, co jsme spolu probírali rozdíl mezi holkama a klukama, věděla jsem hned, co to "Gaga!" znamená.
Otočila jsem se a viděla, jak se ta babička s plavkami zakrývajícími naprosto nepodstatná místa, prochází s milým úsměvem kolem lehátek. A do toho syn se zdviženou rukou znovu a ještě hlasitěji křičel: "Gaga!" a začal být dost nervózní. I teď jsem věděla, co to znamená. Chce to po mě zopakovat.
"Ano, miláčku, je to vagína", zašeptala jsem. Jenže on to v tom hluku neslyšel. A jeho řev a nervozita nabírali na síle: "Gaga, gaga, gaga, gaga!" A tak jsem řekla o něco hlasitěji: "Ano, je to vagína." Ale pořád to nebylo tak nahlas, aby to synáček zaregistroval. A tak ke svému řevu přidal ještě mlácení se do hlavy a škrábání se do obličeje. V tu chvíli nastoupil můj strach, z toho, co by se mohlo dít dál a já z plných plic zařvala: "Vagína, zlato, máš pravdu, je to vagína!"

Ale zpětně vidím, že to nebylo tak strašné, jak se mi tenkrát zdálo. Zjistila jsem, že syn rozdíl mezi holkama a klukama pochopil správně, stařenka si díky tomu plavkami zakryla podstatná místa, pár nejmenších dětí na skluzavce si rozšířilo svůj slovník, většina plavců se zasmála a několik dam pohrdavě odešlo, takže hned bylo pro tu milou babičku volné místo na lehátku.

Tím ale synův silvestrovský pořad neskončil. Zvládl ještě vyzkoušet stabilitu kulis a trpělivost zpěváků na vystoupení pro děti, vytřít sebou podlahu na tanečním parketu a perfektně vystajlovat dvě dámy ve večerních róbách a fitness trenéra v bílé košili u čokoládové fontány.
Proto jsme nečekali na půlnoc a už v devět ho násilím odtáhli na pokoj. Sice jsme se ještě při jeho pravidelných večerních útěcích z pokoje proběhli v županech po parkovišti, na nedaleké sjezdovce a na kouzelnickém vystoupením v hlavním sále hotelu, ale nakonec se nám ho podařilo celkem brzo uspat. S nadějí na lepší nový rok jsme to krátce po něm zalomili také.
A ač jsme nepozřeli jedinou kapku alkoholu, spali jsme opravdu tvrdě. Tak tvrdě, že jsme prospali synovo půlnoční překvapení a ucítili ho až ráno.
Překvapení jsme našli v nohách naší postele, za závěsem u balkónu, v hotelové skříni a těsně vedle záchodové mísy. Zřejmě té vody ve vířivce vypil víc, než jsem si myslela.
A tak jsme na Nový rok předčasně opouštěli nevábně vonící hotel s nevábně vysokým účtem za extra čištění pokoje, s ponižujícím vyčiněním od ředitelky hotelu a s fitness trenérem, který dal té noci z neznámých důvodů okamžitou výpověď.

A protože je syn rozený Silvestrovský bavič, připravil nám zábavný program i letos. Sice neměl k dispozici hotelové prostory, ani početné publikum, ale i tak nezklamal. Snad o tom budu schopná udělat zápisek dřív než za rok.