Sebereflexe

Myslím, že pravidelní kolemjdoucí jsou už celkem zvyklí, že na ně u našeho plotu štěká rozzuřený pes a rozjařený autista.
Myslím, že pravidelní kolemjdoucí ví, že v létě se zvyšuje pravděpodobnost, že na ně u našeho plotu bude štěkat rozzuřený pes a rozjařený nahatý autista.
Náhodní kolemjdoucí neví, a tak se obvykle změní v civící stojící a nejednou se stanou svědky mých nevšedních mateřských výstupů.

Jeden takový jsem předvedla včera, když u našeho plotu štěkal rozzuřený pes a rozjařený nahatý autista.

S trikem a kraťasama v ruce jsem na syna vyštěkla: "Vem si tohle oblečení, a pak můžeš k plotu."
Můj naháček mi ve vteřině vytrhnul oblečení z ruky a v další vteřině už byl zase u plotu.
Takže teď za plotem štěkal rozzuřený pes a rozjařený nahatý autista s oblečením v ruce.
A pak jsem slyšela sama sebe úplně automaticky říkat: "Ty jsi tak hodnej, že jsi mě hned poslechnul! Ale promiň, já jsem to řekla špatně. Obleč si to triko a kraťasy, a pak můžeš k plotu."

Podle výrazu civícího náhodného kolemjdoucího tipuju, že můj nevšední mateřský výstup zakončený automatickou sebereflexí neocenil a příště zvolí nějakou všednější trasu.

Ale já jsem na sebe pyšná. Taková máma chci být.