Pohádka

Za sedmero obcemi, za patero kopcemi a před více než dvacatero rokami žila byla svobodná holka, která se chystala na bál. Celý den měla na hlavě víc natáček než v hlavě rozumu. Svou bezchybnou pleť  pečlivě zakrývala levným makeupem snad tři hodiny. Své dlouhé nehty lakovala módní černou barvou. Na své jemné nožky nazula z tvrdého polyesteru vyrobené nevkusné lodičky. Přes krátké, těsné šaty vybrané až v butiku v Kolíně si oblékla bundu od Vietnamců až z Poděbrad. Do své minikabelky hodila extra lesklou rtěnku, žvejky a kondom. Mobil nechala doma, protože kámošky, se kterými se prozváněla, už stejně čekaly před domem. Společně pak vyrazily do nedalekého města vstříc noci plné zábavy.

Před sedmero dny, před patero návštěvami lékárny a před více než dvacatero dvojitými expressy žila byla máma autisty, která se chystala na bál. Celý den se přemlouvala, aby si umyla vlasy. Své hluboké kruhy pod očima pečlivě zakrývala drahým makeupem snad 3 hodiny. Marně. Své černé stínky na roztřepených nehtech přelakovala zřejmě nemódním tělovým lakem, ale všechny ostatní měla zaschlé. Na své unavené nohy, co mají od těhotenství Goofyho velikost, nazula z jemné kůže vyrobené tenisky a do tašky sbalila nevkusně nadrozměrné lodičky. Přes dlouhé, pohodlné a na poslední chvíli z eshopu objednané šaty si oblékla před šesti lety z eshopu objednaný společenský kabát, který měl ještě visačky a cenovku. Do své minikabelky hodila paralen extra, žvejkací tablety na žaludek a večerní dávku antidepresiv. Mobil si doma do plna nabila, aby mohla být na příjmu, kdyby její osmiletý autista vyrazil od babičky do nedalekého města vstříc noci plné zábavy.