PES terapie

Ráda bych se podělila o zkušenost s terapií, která nevratně vyvrátila obecně uznávanou poučku, že děti s těžkým autismem se neučí nápodobou.

Někteří čtenáři si možná vzpomenou na to, že jsme si před necelým rokem pořídili psa. Začátky byly zajímavé, ale pokračování je ještě zajímavější.

Zatímco pro syna jsem veškerou rodičovskou komunikaci, správné rodičovské chování a reakce na jeho výlevy musela dlouho, poctivě studovat a ještě dýl aplikovat do praxe, se štěnětem jsem se moc nepárala a cvičila ho tak, jak je u psů obvyklé.

K mému překvapení tento přístup přinesl nevídané výsledky a nechápu, proč jsem se o jeho efektivitě musela zase dozvědět až z vlastní zkušenosti.

Takže bych všem rodičům, kteří teď s pláčem rozdýchávají diagnózu a se zděšením se seznamují s cenou terapií a délkou jejich studia, chtěla napsat, že zatím  mohou používat celkem rychlou a levnou terapii obyčejného výcviku psa.
Provizorně jsem ji nazvala PES terapie.

A po deseti měsících výcviku našeho psa se můžu pochlubit těmito výsledky.

Syn chodí čůrat zásadně ven na nově zasázené stromky. Nejraději v noci a bos.

Syn chodí kakat zásadně jen na chodník před dům. Nejraději ve dne a bez kalhot.

Syn začal konečně jíst často a s chutí ty nejdražší granule pro malá plemena.

I synova hra se zlepšila. Skoro každý den si hraje s mýma koženýma botama a občas mi je schová na zahradě.

Syn dokonce pochopil, že náš dům je náš domov, kterého si vážíme, a tak na každou návštěvu vrčí.

Syn se zcela přirozeně zapojil do domácích prací. S křikem a výskotem přebírá od zmatené prodavačky poštu a nepotřebné letáky, pohledy, složenky, faktury a dopisy s modrým či červeným pruhem ihned skartuje. Jediné, co nám vždycky donese jsou noviny.

Synovi se také neskutečně zdokonalila orientace a čich. Když si chci jít sama provětrat hlavu do lesa, tak mě do deseti minut najde a odvede mě domů. A to nechodím po cestách a zametám za sebou všechny stopy.