Budoucím generacím

Většinu rčení, která jsem jako bezdětná považovala za moudrá, jako máma už pár let nechápu. Nechápu taky, proč už je někdo nezměnil tak, aby odpovídala skutečnosti a další generace se je mohly učit správně.

Třeba když někdo zmíní, že "bez práce nejsou koláče", marně se snažím zachovat vážnou tvář a nevyprsknout smíchy.
Já se ve dne v noci dřu a dřu a pomalu umírám hlady a přitom všichni rodiče v naší ulici mají bez práce spoustu koláčů. Ale i když jejich koláče jsou voňavé a nadýchané, zřejmě nechutnají nic moc, protože si na ně obvykle stěžují. Jejich stížnosti taky nechápu. Mně se občas podaří za svou práci dostat kousek kůrky od chleba a ta chutná božsky! Já když takovou kůrku dostanu, bez nadsázky pláču štěstím. Já vlastně ani nevím, co bych dělala, kdybych za svou práci měla koláče. Možná bych si taky stěžovala.

"Když nemůžeš, tak přidej". 
Tady bych teda pro budoucí generace doplnila, že člověk ve skutečnosti nepozná, kdy už nemůže. Většinou mu to dojde až u psychiatra. A co tedy přidat? Kafe, léky na bolest, peníze na hlídání, sezení na individuální a párové terapii a taky takovýto, co už jsem zapomněla, ale vyrábí se tak děti.

"Co Tě nezabije, to Tě posílí."
Zatím mě to nezabilo, ale rozhodně neposílilo. Dost věcí mi to oslabilo, a to v následujícím pořadí: páteř, hormony, žaludek, zrak, nervy, červený krvinky, bílý krvinky. Taky mi to oslabilo manželství, většinu přátelství a pracovní výkon.

"Láska hory přenáší." 
Nepřenáší. Někdy tu horu vezme a hodí Vám ji na nohu. Někdy láska nestačí. Někdy je k lásce potřeba i tvrdá práce. Zejména na sobě. Tvrdá práce, za kterou dostanete kousek kůrky od chleba a s pláčem budete žasnout nad její božskou chutí.

"Náhody neexistují. Vše se děje z nějakého důvodu."
Nemám sice žádný hmatatelný důkaz, ale jedno vím jistě. Když jsem přestala hledat důvody, strašně se mi ulevilo. Je tak osvobozují brát od života to, co Vám dává a nedává. Prostě jen pozorovat, jak se na Váš účet baví, a nehledat důvod. Hledejte raději dobrého psychologa. A když náhodou poznáte, že už nemůžete, tak i dobrého psychiatra.

Nechci připravit budoucí generace o všechny iluze, tak už toho nechám a na závěr sem zapíšu rčení, které mi moudré připadá stále. Vlastně je jediné, které platí vždy a všude. Bez ohledu na generace, bez ohledu na to, jestli jíte koláče nebo máte hlad, jestli můžete nebo nemůžete, jestli jste na hoře nebo Vám hora přistála na noze a jestli Vám život přeje nebo se Vám směje. A navíc mi fakt pomáhá. Pomáhá mi vydržet, když je mi nejhůř, a pomáhá mi zastavit se, když je mi nejlíp.
"Nic netrvá věčně."