Neprospěl, prospěl

Tak jak jsem víceméně čekala, v požadavcích na žáky první třídy základní školy syn i přes svůj individuální plán ve všech předmětech neprospěl.
Díky tomu a dvěma lékařským zprávám s důrazem na diagnózu mentální retardace, můžeme dle pedagogickopsychologické poradny teprve nyní syna přihlásit do speciální školy.
Ráda bych si zapsala něco o tom, jak se divím logice našich školních zákonů a předpisů, ale upřímně - po posledních pár letech už se divím máločemu.
A tak zapíšu něco jiného.
Zapíšu si to, že v jeho téměř šestistránkovém hodnocení ze školy bylo zvláštní číst, co všechno nezvládá, nepozná, nerespektuje, nedokáže, nezdokonaluje, co neřeší, netvoří, nepojmenuje, nedoplňuje, nerozezná, neoznačí, nesestaví, neukáže, nevytleská, nepředvídá, nerozlišuje, nedodržuje, čeho není schopen, s čím nepracuje, na co nereaguje, že nečte, nemluví, nepíše, nekreslí, nezpívá, nesčítá, neodčítá.

Bylo zvláštní číst, že v tolika věcech můj syn neprospěl a necítit zlobu, smutek, vztek nebo bezmoc. 

Bylo zvláštní to číst a nedivit se tomu.

Bylo zvláštní to číst a vnímat, kam se ubírají moje myšlenky.
Moje myšlenky mi totiž ukazovaly obrazy tolika věcí, ve kterých můj syn prospěl.

Třeba zrovna minulý týden, když jsem po dlouhém dni přijela domů a on mě vítal mezi dveřmi s úsměvem a dokonce mě asi po čtyřech letech na uvítanou obejmul.
Nebo když byl nemocný a já jsem se ho zeptala, co ho bolí, vzal mojí ruku a ukázal s ní na své bříško.
Když mi v koupelně při záchvatu bolestivě mačkal krk a já jsem zakřičela: "Au!!!"  tak povolil a popadl kelímek na kartáčky a vybil se na něm.
Když trpělivě, bez křiku a slz počkal, až na nás přijde řada v pekárně.
Když sám bez dokrmování snědl celou večeři.
Když vodítko našeho psa vzal do ruky a ne do pusy.
Když pro něj návštěva tety přestala být traumatizující a místo vyděšeného hodinového breku v pokojíčku si k ní přišel sednout na gauč.
Když pro něj návštěva kohokoliv přestala být traumatizující.
Když tak radostně výskal a skákal potom, co mi pomocí gest, obrázků a pár slabik vysvětlil, že by chtěl po žebříku vylézt na měsíc a skočit z něj dolů na zem.
Když si docela bezbolestně nechal vysvětlit, že tohle přání mu nesplním.
Když našel na google mapách dědovu garáž a přišel mi to ukázat, aby se o svůj super objev s mámou podělil.
Když sám od sebe ustoupil o pár kroků vzad potom, co se proti němu na poli rozeběhl kůň.
Když si o mé rameno opřel hlavu a celé tři minuty jsme se spolu dívali na pohádku.