Jako vždycky

"Ahoj. To je mi líto, že jste pozitivní. Chudáčci! A jak Vám je?"

"Ahoj mami, no jako vždycky. Já jsem utahaná jako kotě a synáček má víc energie než Temelín."

"Tak to jsem ráda, že mu nic není. A jak to budete dělat s jídlem, máte nakoupeno? "

"Jo, objednala jsem si nákup online, přivezou mi to domů, jako vždycky."

"Aha. A co jiný nákupy, neříkala jsi, že mu vyrostla noha a potřebuje nový bačkůrky?"

"To jo, ale už jsou taky objednaný a přiveze nám je PPLka, jako vždycky."

"A jak to budeš dělat v práci, vždyť to za Tebe nikdo neudělá?"

"Mami, vždyť víš, že pracuju z domova, takže jako vždycky."

"A není Ti líto, že nemůžete v sobotu udělat tu oslavu? "

"Myslíš tu březnovou oslavu svátku a dvě dubnové oslavy narozenin? No ty budeme muset odložit, jako vždycky."

"Tak ale oslavíme to hned, jak to půjde! Už žádný odkládání nebo se snad letos nesejdeme. A není Ti líto, že nikam nemůžete? "

"Jako kam myslíš?"

"No tak já nevím, třeba do obchoďáku nebo do restaurace nebo do kina?"

"A to jako myslíš vážně? My jsme tam doteď mohli?"

"No já vím."

"Takže víš, že holt budeme doma a možná na dvoře. Jako vždycky.
A nech už těch vtipnejch dotazů, mami!"

"No jo, já vím. Jen mám o Vás strach. A o Tebe mám strach. Přece jen to bude náročný, být s takovým divochem tak dlouho bez toho Vašeho centra a bez asistentek. Já vím, jak jsem vyřízená, když ho mám jen na dopoledne. To aby sis pak objednala nějaký wellness, aby Tě tam dali dohromady."

"To bude hodně náročný, no. Taky už jsem se objednala. Na psychiatrii.
Jako vždycky."