Hardcore péče
"Miláčku jsi krásná, ale kdyby jsi byla auto, poslal bych Tě do servisu."
Ještě že můj manžel vozí auta do servisu i preventivně, jinak bych mu ty vajíčka servírovala rovnou na hlavu.
Jsem se synem už týden doma. Viróza. A ne ta prezidentská. A navíc v hardcore verzi. Takže tuším, že STKáčkem bych asi neprošla.
Péče o mého hyperaktivního autistu je náročná, i když je zdravý.
Péče o mého hyperaktivního autistu je hodně náročná, když je nemocný.
Péče o mého hyperaktivního autistu je hardcore, když jsme nemocní spolu.
V hardcore verzi nám oběma stěží nadávkuju léky. To ostatní se mi díky vysoké horečce trochu ztrácí, ale mám záblesky.
Hygiena se omezí na čistění mých zubů a vytahování rozkousaných kartáčků z krku mého syna.
Jídlo jíme pouze takové, které dokážu sebrat v kuchyni a když ho hodím do postele, nemusím převlíkat peřiny.
Tekutiny máme na nočním stolku ve velké konvici. Když dojdou, nevadí. Syn má stejně radši vodu z vázy od kytek, co mi manžel vždycky přinese, když mi je hodně zle a myslí si, že tím se o nás postaral.
Vzdělání a kulturu vyřeší zapnutá televizi. Teda jen když se mi podaří najít ovladač dřív než synovi. To mu pak z krku tahám i tlačítka z ovladače.
Volnočasové aktivity nahradí youtube na mobilu. Vím, že můj kryt skončí v krku mého dítěte, ale už dávno si kupuju jenom ty kvalitní kožené, takže si pak nevyčítám, že nemá dost kvalitní stravu.
Oblečení nosíme takové, co je nejblíž postele. Většinou jsou to propocená trička a páchnoucí ponožky, co manžel večer hodí na zem.
Ostatní neřeším a snažím se ve stavu podobajícímu se bezvědomí alespoň trochu vnímat syna, kterej prostě nechápe, že je fakt nemocnej, špatně se mu dýchá a celej hoří.
Pořád skáče, vykřikuje, směje se, vzteká se, běhá po místnosti (když mám opravdu vysokou horečku, tak i po stěnách a po stropě), otvírá a zavírá šuplíky, zamotává se do závěsů, strhává konzole, obrací židli a stolek, leze do skříní, vyhazuje složené oblečení a zmuchlané ho vrací zpět, sundavá obrázky ze zdi, slintá na okno, válí se po mém bezvládném těle, zacuchává a po jednom vytrhává moje vlasy.
Prostě jen ležím a dokud slyším nějaké zvuky a cítím nějakou bolest, neotvírám oči, nevstávám.
A když na dveře už čtvrt hodiny buší manžel, jestli mu udělám k večeři aspoň vajíčka, je načase zalovit synovi v krku a najít klíče od ložnice.