Doporučení pro nedobrovolnou dovolenou s autistou

Když byly synovi tři roky, měla jsem zajímavý rozhovor s jednou zahraniční ABA terapeutkou. Ač nemluvila dobře česky a já jsem nechápala dobře česky, protože jsem za ty tři roky spala dohromady asi tři dny, musím se pochválit, protože jsem z toho dlouhého rozhovoru pochopila celou jednu větu. Poradila mi, abychom syna i přes jeho náročné chování zapojovali do co nejvíce činností jako jsou nákupy, návštěvy úřadů, návštěvy přátel, turistické atrakce, jízda veřejnou dopravou nebo dovolená mimo domov, aby se nám nestalo, že bude stále jen v bezpečí domova a pak nebude schopný opustit dům ani na krok za jeho práh.

Uběhlo pár let, během kterých jsem dohromady spala asi další tři dny a během kterých jsem její radu značně zredukovala.

Společné nákupy jsou u nás vzácnější než zatmění slunce. Způsobovaly mi totiž zatmění před očima po pár úderech v lepším případě nákupním košíkem, v tom horším nákupním vozíkem.

Návštěvy úřadů se synem se omezily na jednu nedokončenou návštěvu městského úřadu, kterou už nikdy nehodlám opakovat, protože si z ní pamatuju jen na syna létajícího mezi létajícími letáky po chodbách bouchajícího přitom na každé zavřené i otevřené dveře a snažícího se vyletět z každého otevřeného i zavřeného okna ve všech třech patrech budovy.

Návštěvy přátel se kvapně změnily v návštěvy nepřátel, a tak jsme s nimi přestali.

Stejně tak jsme přestali s turistickými atrakcemi, protože nám přišlo sobecké zanechat všem budoucím návštěvníkům pouze jejich zbytky.

Poslední jízda veřejnou dopravou skončila i přes mé četné zásahy, prosby a výhružky olízáním téměř celé výbavy vagónu mezinárodního rychlíku - podle barvy synova jazyka evidentně dlouho nečištěného. Pár dní na to vypukla koronavirová epidemie. Možná to nemá souvislost, ale osud lidstva mi není lhostejný, proto ani tuto zkušenost nehodlám opakovat.

A tak nám zbyly alespoň ty dovolené.

Poslední dovolenou jsme se synem absolvovali v červenci v krásném areálu s několika apartmány a velmi milými a chápajícími spoludovolenkáři. A protože jsem tam spala celé tři noci, mám ještě teď dost energie na to, abych se jim za jejich milý a chápavý přístup odvděčila.

Jako poděkování jsem pro ně sestavila doporučení, která jim nedobrovolnou dovolenou s naším autistou pro příště jistě zpříjemní:

Zavírejte okna, zamykejte dveře.
Pokud tak neučiníte, proletí Vaším apartmánem několikrát denně náš autista následovaným tatínkem, co křičí: "Vždyť já ho hlídám, teď tady byl!" a maminkou, co se střídavě omlouvá a střídavě nadává tatínkovi.

Nespěte před apartmánem pod širákem.
Naše dítě v létě chodí čůrat zásadně ven na trávu. Že na té trávě někdo leží pro něj není podstatné!

Parkujte vždy na stejném místě ve stejném směru.
Nemusíte pak po příjezdu z výletu poslouchat řev našeho dítěte a Vašeho autoalarmu.

Nenechávejte před apartmánem volně dostupný rozžhavený gril.
I když tam necháte i nafouknutý bazének s vodou, příště to na uhašení nemusí stačit!

Nedělejte pro své malinké děti v areálu večerní stezku odvahy bez strašidel, aby se tolik nebály.
Budou se bát dost, protože neuvěří, že to, co běhá po okolí, křičí, houká, směje se a vyje na měsíc není vlkodlačí hejkal.

Pokud si s námi chcete příjemně popovídat, nevyptávejte se nás tak urputně na nic osobního.
Když Vám upřímně odpovíme, zkazí Vám to náladu a slabší povahy to rozbrečí.

Neplýtvejte pamětí v mobilu na fotky a videa.
Na dovolenou s naším autistou nezapomenete.