Letošní dopis Ježíškovi

Milý Ježíšku, 

po tomto nelehkém roce Tě moc zdravím.

Jestli taky odebíráš elektřinu, určitě Tě nepřekvapí, že letos klávesy nechci.

Určitě Tě ale překvapí, že nechci ani svetr.
Za to si přeju, aby jsi paní Pekarové Adamové poradil, aby mým spoluobčanům poradila, aby si místo svetru pořídili autistu.
I v těch největší mrazech nám totiž dokáže pořádně zatopit. Je nejen ekologický a po pár hodinách spánku lehce obnovitelný, ale taky nikdy nevyčerpatelný.
Navíc si při jeho nočních útěcích mí spoluobčané posílí fyzickou kondici a krásně se otuží. Protože když se Ti bosé dítě v lehkém pyžámku s hurónským smíchem blíží ke křižovatce, není čas na bundu ani boty, a tak ho uprostřed sněhové vánice honíš v ponožkách a noční košili.
Ovšem důležité je běhat ven pravidelně. Dobrý je, že náš autista si toho je plně vědom, a tak noční trénink nevynechá, ani když schováme klíče.

A s tím souvisí mé další přání.

Prosím Tě, abys mi donesl pod stromeček malým dítětem nevyrvatelné šrouby na bezpečnostní ocelová lanka střešních oken. 

Pokud takové šrouby neexistují, naprosto vážně si přeju do těch oken mříže.

Pod stromeček bych taky naprosto vážně chtěla za mříže dostat pár lidí.
Nevím, jestli je i Rusko ve Tvé gesci, kdyžtak prosím Tě popros o pomoc Dědu Mráze. Nechci mít jména těch lidí, co snad ani lidmi nejsou, v tomhle vánočním dopisu, ale věřím, že Tvůj táta opravdu všechno vidí a řekne Ti naprosto přesně, kdo za mříže patří.

A pak mám ještě poslední přání.
Rozdej prosím během Vánoc co nejvíce naděje. Strachu je už moc.

Přeju Ti krásné narozeniny a těším se na Tebe!

S láskou

Máma autisty