Svobodně do hospody
11.02.2022
Po tom blbým covidu je mi blbě. Psychicky ještě víc než fyzicky. Nejde mi moc komunikovat, přemýšlet, psát.
Posledních pár dní se řeší, že všichni lidi můžou konečně svobodně do hospody. Jako vážně? Moderátorka s předsedou senátu vážně řeší, že lidi můžou do hospody?A reportáž s tatínkem, jehož rodina není očkovaná a konečně může s dětmi do hospody?
Že můžeme svobodně do hospody zazní tolikrát, že i mě to donutí vstát, zapnout počítač a psát. Narozdíl od menšího záchvatu mého malého miláčka, při kterém na sebe vysklil bezpečnostní dveře, a narozdíl od jeho večerního útěku, kdy nenápadně posbíral všechny klíče, zamknul dům zvenku a se svým oblíbeným červeným autobusem v podpaží a jak jinak než bos vyběhl na dvůr, vysadil a shodil na zem železná vrata, která mu nešla otevřít, a s hlasitým smíchem se vydal prostředkem silnice směrem ke křižovatce.
Alespoň něco mě zaktivovalo k přemýšlení a psaní a nemusím si přitom vytahovat z paty střepy ani v noční košili skákat z okna a honit v pantoflích po zmrzlé silnici zatraceně rychlé dítě.
Ale jinak... Vážně?
Vždyť do ní mohli i předtím. Ano, museli si udělat test nebo mít tečku, aby neohrožovali ostatní i sebe.
Stejně jako můžeme řídit auto. Ano, musíme mít řidičák, abychom neohrožovali ostatní i sebe.
Stejně jako můžeme mít zbraň. Ano, musíme mít zbrojní průkaz, abychom neohrožovali ostatní i sebe.
Je pro mě jako pro mámu autisty až absurdní poslouchat takovouhle debatu. Protože já do hospody se svým dítětem nepůjdu, i když mám test, tečku, řidičák, zbroják a celkem otupělé vnímání trapnosti, ponížení a bolesti. Nechci ohrožovat ostatní i sebe.
Všechny ty zprávy ve mně vyvolávají dojem, že máme oslavovat, že už nemusíme brát ohled na ostatní.
A jestli to tak je, tak doufám, že nepodlehnu a nepůjdu se svým dítětem svobodně do hospody. Protože my bychom tam mohli jít svobodně kdykoliv. Bez ohledu na coronavirus, zavřená železná vrata nebo bezpečnostní dveře.