Desatero pro rodiče

Na sociálních sítích existuje mnoho profilů, které radí rodičům, jak zvládat svoji roli a jak s lehkostí a vlastně jen tak mimochodem vychovat šťastné dítě.

 
Dlouho jsem ani ty nejlepší z nich nedokázala sledovat. Všechny ty rady byly z mého pohledu mámy autisty k ironickému smíchu, k zoufalému pláči nebo jsem je prostě nechápala. A to jsem se fakt snažila.
Většinou jsem ta krátká slovní spojení četla pořád dokola, dokud syn nevycítil mou nepozornost a nepokusil se o endoskopické vyšetření horní části svého zažívacího traktu násadou od koštěte, kterou předtím rozlomil. Takže někdy i 8 vteřin.
 

Po 3 letech psychoterapií, 2 letech na antidepresivech a nabuzená tím, že už jsem zvládla i manželskou krizi a několik fyzických zhroucení, jsem velice pečlivě vybrané profily sledovat začala. Tyto profily splňovaly veškerá má přísně zvolená kritéria o odbornosti, o zkušenostech, kontinuálním vzdělávání, o formátu, o recenzích či o spolehlivosti a nezávislosti zdrojů, ze kterých čerpají.

Netrvalo dlouho a měla jsem na monitoru Desatero rad pro rodiče. Syn byl právě v respitním centru, tak jsem si je mohla v klidu nastudovat a všechny je promyslet.  

Zhluboka jsem se nadechla a pustila se do čtení. Nebylo to jednoduché. Každou radu jsem četla několikrát a mnohem déle než 8 vteřin. Ale výsledek mě opravdu překvapil.

U pěti rad jsem se fakt nasmála. U čtyř jsem si dost pobrečela. A jednu radu jsem pochopila!

Myslím, že mám skvěle našlápnuto.