Další dopis

Vážený pane ministře školství, 

opět se na Vás s důvěrou obracím tentokrát ve věci nutné změny základních školních osnov. 

Po rekordním uzavřením škol zesílil hlas mnoha organizací volajících po změně systému výuky a povinných informacích, které se děti víceméně zpaměti učí.

Souhlasím s nimi a zejména s tím, že je potřeba děti učit tak, aby byly lépe připraveny do života. 
Z toho důvodu si dovoluji navrhnout několik dovedností, které jim v životě budou mnohem užitečnější než povinně naučené "básničky".
Vzhledem k tomu, že mnohé statistiky a z nich vycházející prognózy ukazují stoupající trend počtu dětí s potvrzenou diagnózou autismu, je nezbytné již v rámci základního vzdělání připravit současné děti na život s takovým potomkem. 

Já sama můžu být zářným příkladem a vyjmenovat Vám tady konkrétní znalosti, které jsem ve svém životě nikdy neuplatnila, a naopak spoustu znalostí, které tak zoufale postrádám.

Já, máma autisty, nepotřebuji vědět, za jak dlouho dojede auto z bodu A do bodu B, když jede různou rychlostí.
Já potřebuji vědět, jak mám v plném provozu bezpečně zastavit auto, když se mi moje dítě dostane z pevně zavázaných pásů dětské autosedačky rychleji než Copperfield z trezoru a:

za A) Se šíleným řevem se vrhne na mou hlavu a snaží se mi vyškrábat oči a utrhnout nos, protože se nám ztrácí signál rádia.  

za B) Se šíleným řevem se rozeběhne a snaží se vyskočit čelním sklem na silnici, protože jsem podle něj špatně odbočila. 

Já nepotřebuji znát latinské názvy zažívacího ústrojí.
Já potřebuji vědět, jak velké předměty a z jakých materiálů jím bezpečně projdou a které je potřeba odstranit chirurgicky.

Já nepotřebuji znát podrobné složení lidské krve.
Já potřebuji vědět, jak zpacifikovat moje dítě, aby mu v ordinaci mohli vzít krev a nekrvácela jsem při tom já ani doktorka ani sestřička a ani náhodný tatínek z čekárny, co nám přispěchá na pomoc.

Já se nepotřebuji naučit anglická, německá nebo francouzská slovíčka. 
Já potřebuji stoprocentně umět neverbální komunikaci. Nejen lidí, ale i zvířat a ufonů, abych byla schopná svému dítěti rozumět dřív než rok po nástupu do ABAškolky.

Já nepotřebuji vědět při kolika stupních se vaří voda.
Já potřebuji vědět, jak mám svému dítěti uvařit, když kdykoliv se otočím k plotně čelem a k němu zády, pokusí se zřejmě nechtěně spáchat sebevraždu. A že je ve způsobech ukončení života velice vynalézavý. Nikdy to neudělá stejně.

Já nepotřebuji trénovat skákání přes kozu, kotoul vzad a šplh po laně.
Já potřebuji trénovat mozek, aby normálně fungoval i při neustálé spánkové deprivaci.
A taky potřebuji natrénovat všechna bojová umění včetně boje ulice bez pravidel a s podpásovkama. 
A taky rychlostní dálkový běh. Potřebuji být nutně rychlejší než super hyperaktivní batole zdrhající přes dvě křižovatky a jeden kruhák skočit do ledové řeky.

Věřím, že nejen za sebe Vás mohu žádat o vyřazení zbytečných znalostí a zařazení těchto velice užitečných dovedností do povinných školních osnov.

Věřím, že najdete silnou vůli a politickou shodu k prosazení tak významných změn v českém školství a získáte si tak podporu značné části budoucích voličů, jimž se narodí takové dítě. 

S pozdravem a připomínkou stále nevyřízeného mého předchozího návrhu

Máma autisty