Co Ukrajinci potřebují

Dneska ráno jsem musela zajet pro pečivo a trenýrky. Zvolila jsem Tesco, kde by mohlo být obojí. No a protože mě syn vytáhl z postele v půl třetí a už mě tam nevrátil, z podstatné části nákupu mám okno. A taky květináč, labuť a bagr.
Ale to nejdůležitější si pomatuju.
Když jsem s mým těžce absolvovaným nákupem mířila do auta, minula jsem tři dámy, které si dávaly cigaretu a svůj rozhovor vedly tak hlasitě, že je museli slyšet až v uprchlickém centru na druhé straně města.

Neměla jsem čas ani sílu jim to říct osobně, a tak doufám, že patří mezi mé čtenáře a přečtou si tenhle vzkaz. 

Milé dámy, naprosto s Vámi souhlasím!
Taky si myslím, že Ukrajinci těch pět tisíc rozhodně nepotřebují.
Nejsem si ale jistá, jestli to při dnešních cenách vyřeší ten prodej auta, ve kterém přijeli, jak jste tak pohotově navrhovaly. Myslím, že ani potom těch pět tisíc potřebovat nebudou. Rozhodně budou potřebovat víc. Mnohem víc. A taky budou potřebovat pomoc, podporu a pochopení.

Jsem tak hrdá, že podobná slova od Vás, od svých spoluobčanů slyším. A je mi docela líto, že Ukrajinci většinou neumí česky. Určitě by je potěšilo, kdyby Vašim slovům, které jim musí znít v tom centru na druhé straně města v uších, rozuměli.

Doufám, že Vám alespoň rozumí ta malá uprchlice z druhé třídy v nedaleké základní škole, která se česky poctivě učí už pár týdnů. Ta auto prodat nemůže. Přijela s babičkou vlakem a rodiče jí zabili dřív, než sem s tím autem stihli dojet. Ta určitě potřebuje slyšet každé takové slovo. 

Milé dámy, jestli to půjde, dejte si příště místo cigarety krátkou procházku a zajděte jí to říct osobně. 💛💙