Čím moje dítě trpí
Večer se mi na mobilu ukázalo neznámé číslo. Volala zdravotní sestra, která prováděla mému synovi odběr na PCR test. Že prý na nás musí pořád myslet a je z toho špatná. Že příště ji mám zavolat před odběrem na tohle číslo a ona si na mého syna udělá víc času, aby to pro něj nebylo tak stresující, když už trpí tím autismem.
Považuji za důležité sem napsat, že moje dítě autismem netrpí.
Moje dítě trpí, když mu při pití ukápne kapka vody na triko.
Moje dítě trpí, když musíme dlouho čekat v krátké frontě, protože ta milá paní se nedokáže rozhodnout, jakou příchuť zmrzliny vlastně chce.
Moje dítě trpí, když se v ulici nerozsvítí po setmění lampy a městu trvá celé čtyři dny, něž sem pošle opraváře.
Moje dítě trpí, když si po hodině prohlížení fotek našeho domu naplánuje super překážkovou dráhu z okna koupelny na střechu a z ní na dráty vysokého napětí a já mu ji nechci dovolit absolvovat.
Moje dítě trpí, když musí jíst těstoviny a přitom si k večeři připravilo celý chuchvalec prachu ze sušičky a tátův šroubovák.
Moje dítě trpí, když musí po celou dobu večeře sedět na židli.
Moje dítě trpí, když nezaparkuju u psí boudy, ale vjedu rebelsky do garáže.
Moje dítě trpí, když ho vezmu do hračkárny.
Moje dítě trpí, když nám autorádio automaticky přeladí z Evropy 2 kamkoliv jinam.
Moje dítě trpí, když mu zakážu skočit z Vlčí stezky mezi ty šedý pejsky, z Karlova mostu do toho velkýho bazénu nebo na kolejiště před přijíždějící vlak z Pardubic do Mickeyho klubíku.
Moje dítě trpí, když mu vyroste noha a jeho oblíbené boty ve větším čísle už nejsou k sehnání.
Moje dítě trpí, když popeláři na konci naší ulice nezahnou doleva.
Moje dítě trpí, když za sebou nejen Mikuláš s čertama nezavřou dveře.
Moje dítě trpí, když na něj někdo tlačí, křičí a nebo mu zbrkle strká tyčinku do nosu.
Jinak je moje dítě šťastné. A dokáže si to štěstí tolik užívat.
PS: O tom, jak kolem něj trpíme my, jsem toho napsala, myslím, už dost :)