Básnička

Když jsem byla malá, recitovala jsem mamince k svátku matek tuhle básničku.

Slunce, počkej chvilinku,
ať nevzbudíš maminku.
Včera prala na tatínka,
dnes má svátek,
tak ať spinká.
Já ji za to po ránu,
v uklízení zastanu.
Vezmu koště, lopatku,
pak zavolám na taťku
a mamince dáme k svátku,
celou kuchyň do pořádku.

Když jsem teď sama máma, přemýšlím, jakou básničku by tak mohl recitovat můj syn, kdyby zvládl mluvit.

Slunce, nečekej ani chvilinku,
přece nenecháme spát maminku.
Včera se se mnou prala
dnes má svátek,
tak už aby vstala.
Já ji za to po ránu,
do deprese dostanu.
Vezmu koště, lopatku,
zaútočím na taťku
a mamince dáme k svátku,
celou kuchyň na hromádku.

Všem maminkám z první básničky přeju, aby si každý den užívaly tu výsadu slyšet své děti recitovat, zpívat, povídat.

Všem maminkám z druhé básničky přeju, aby si dobře zapamatovaly tenhle verš: Každý den, který dáte, je sakra svátek!