Vztah k autismu

Podle mnoha profilů a skupin na sociálních sítích bych k autismu měla mít velmi romantický, velmi obdivuhodný, všepřijímající a všeobjímající vztah.
Autismus v jejich podání vypadá většinou takto:

Autentický 
Usměvavý 
Tulivý 
Inspirativní 
Silný 
Milující 
Upřímný 
Senzační 

Já ve svém vztahu k autismu nejčastěji volím úplně jiná slova, respektive věty.
Možná jsem jediná. Možná jsem jedna z mnoha.
Každopádně v mém podání vypadá autismus většinou takto:

Au to bolí!                                 Nejčastější věta, kterou ode mě syn slyší.
Už nemůžu.                               Nejčastější věta, kterou ode mě manžel slyší.
To si děláte p...!                        Nejčastější věta, kterou ode mě státní úředníci neslyší, protože si ji s velkým sebezapřením pouze myslím.
I Ty, Brute?                                Nejčastější věta, kterou ode mě už nestihli slyšet všichni mí bývalí přátelé.
Snad ty léky zaberou.              Nejčastější věta, kterou ode mě psychiatři slyší.
Musím vydržet.                         Nejčastější věta, kterou říkám sama sobě.
Už spi!                                       Druhá nejčastější věta, kterou ode mě syn slyší.
Sex? A kdy jako?                     Druhá nejčastější věta, která ode mě manžel slyší.

Pro všechny romantické, obdivuhodné, všepřijímající a všeobjímající profily bych ráda připomněla, že svého syna nade všechno miluju.
Miluju ho, a to mě tělo bolí od modřin a duše od vzpomínek.
Miluju ho, a to padám únavou - ne občas, ne každý den, ale každou vteřinu celé roky.
Miluju ho, a to nás stát se směšným příspěvkem na péči bez studu hází přes palubu.
Miluju ho, a to jsem tak zoufale osamělá a nepochopená.
Miluju ho, a to se vzdávám mnoha potěšení, spánku a někdy sama sebe.
Miluju ho, a to pomalu umírám hrůzou, co s ním bude, až umřu.
Miluju ho, a to každý den musím brát spoustu antidepresiv, abych s ním mohla žít.