Autianimátor

31.12.2021
Rozhodli jsme se strávit konec roku na horách. Vyrazili jsme do velkého hotelu s bazénem, wellness, dětskou hernou, výbornou restaurací a skvělým programem, o který se měla postarat skupina animátorů.


Počasí bylo spíš jarní, všude mlha, déšť, sníh tál doslova před očima, a proto většina hostů zůstávala v hotelu a spoléhala na animátory. 


Jako snažili se. Ale na našeho syna prostě neměli. Náš autianimátor totiž vymyslel skvělou zábavu úplně pro všechny. 
 
Dětem se nejvíc líbila hra "Co to leží na dně bazénu?" Do hádání se jich zapojila celá parta. Ty, co neuměly plavat, hádaly ze břehu. Ostatní si vzaly potápěčské brýle a toho ježka, houbu, koblihu či mořského červa plavaly obhlédnout zblízka. 

Nakonec to vyhrála malinkatá holčička v nafukovacích rukávkách, která se zasekla už půl metru od kraje bazénu a nafoukle oznámila: "Fuuuuuj, v bazénu je hovínko, tam já teda nejdu!"


Dospělí milující adrenalin se jistě rádi vyhýbali bačkůrkám, které náš syn házel při každé příležitosti z otevřeného třetího patra do klidové odpočinkové zóny a ze všech pater na schodiště. 

Ti, kteří si v kavárně u dětského koutku v poklidu vychutnávali svá expressa, cappuccina a lattéčka zase ocenili hru na lekanou, kdy k nim zezadu potichu přiběhl autista, zalomcoval jim křesílkem a pořádně si zařval s upřímnou radostí ze života.


Do bojovky "Hledá se autista" se zapojil i personál. Recepční, uklízečky, servírky, baristé, management hotelu i opravdoví animátoři si celkem sehraně předávali informace, kde všude byl spatřen. 

Bosý pobíhající na zbytcích sněhu před hotelem, v podzemní garáži točící se mezi dvěma nejdražšími auty, na únikovém schodišti pozadu skákající ze schodů  a dokonce i v recepci olizující čerstvě desinfikovaný pult. 

Bojovku vyhrála naše známá, která ho našla v suterénu ve výtahu, kde neustále mačkal tlačítko pro otevření a zavření dveří a řechtal se tomu.


Náš autianimátor byl velice důsledný a ani na kuchaře nezapomněl. Jakmile ostatní animátoři zabavili společnost při večeři, vniknul do hotelové kuchyně, odkud byl během pár vteřin slyšet jeho výskavý smích. Pak se otevřely dveře a z nich náš syn celý rozzářený vyskákal. 

Ještě než se dveře zase zavřely, všimli jsme si, že za nimi trochu hoří. My s manželem jsme přesvědčení, že ten oheň způsobila flambovací pistole. A taky věříme tomu, že ten pomocný kuchař, co běžel s rudou hlavou na toaletu, má tu pleš od přírody. 


Dneska v sedm hodin začíná v hotelu silvestrovský večer. Prý se můžeme těšit na kouzelníka, klauny, zpěváky, ohňostroj a půlnoční překvapení. 

Jestli syn neusne hned po večeři, mám takový tušení, že překvapení budem všichni už mnohem dřív.