Poučení z aquaparku
Člověk se učí celý život. A často ze svých chyb. Já se toho vždy nejvíc naučím při běžných věcech, které běžní rodiče se svými sedmiletými dětmi běžně dělají. Třeba jako při návštěvě aquaparku.
Jako vzorná studentka nepodcením synovu přípravu a po několika set opakováních průběhu dne v aquaparku, několikahodinovém prohlížení jeho fotek, polepení nástěnky a půlky stěny v obýváku obrázky a plánky popisujícími činnosti od vstupu až do výstupu a překvapivém zjištěním, že jsem asi katolík, protože se už třetí noc modlím k Bohu, si dovolím doufat, že jsme na běžný den v aquaparku připraveni.
Večer pak ulehám do postele a jako svědomitá studentka si přehrávám celý den, snažím se poučit ze svých chyb a z toho nejdůležitějšího si udělat stručné zápisky pro příště.
1) Po vstupu do areálu se se svým dítětem půjdu představit plavčíkům rovnou.
Stejně s nimi přijdu do styku každých pár minut a taky mezi tím vším řevem, během, bojem, omlouváním, domlouvání, vracení píšťalky, záchranného plováku a plážových sedátek na představování není čas a oni jsou pak jsou zbytečně nervózní, když nevědí, s kým mají tu čest.
2) Nikdy nenavrhnu synovi, aby si s sebou vzal jednu malou hračku do vody. Jinak vyhrabe ze dna komody toho půlmetrového umělohmotného žraloka a na jeho přítomnosti v aquaparku bude bolestivě trvat. Stoupne si s ním do patra k zábradlí a bude ho chtít házet dolů bez ohledu na všechny ty pod zábradlím občerstvující se návštěvníky. Když mu to zakážu, celé zábradlí bleskovou rychlostí olíže a nadzvukovou rychlostí hodí žraloka za nedaleký bar.
3) Syn bude chodit po aquaparku zásadně bos. Když mu po krátkém zápasu plném jekotu, krvavých škrábanců a cárů mých nových jednodílných plavek zabavím u baru žraloka, bude celý rychlý proces s házením opakovat s gumovými pantoflemi. S každou zvlášť.
4) Vezmu si s sebou troje náhradní plavky. Důvod viz výše.
5) Vyfotím toalety na jeho nástěnku a na příště je zvýrazňovačem na všech pláncích v obýváku výrazně označím. Vysvětlím synovi, že vířivka není obří záchodová mísa, nad kterou se stahují koupací kraťasy a z jejího kraje se proudem moči zasahují ty největší bubliny. Nebudu se už znovu spoléhat na to, že když v ní bude sedět pět dědečků a dvě babičky, dojde mu to samo.
6) Už nikdy se ke svému dítěti neotočím na dvě a půl vteřiny zády. Dítě uteče, ztratí se a pak budu marně hledat jak dítě, tak ty nervózní plavčíky. Dítě po dlouhých minutách objevím v tunelu mezi bazény, plavčíky nenajdu vůbec. Jsem si ale skoro jistá, že se ukážou, až se synem opustíme areál poté, co v převlíkárnách pohoršíme pár návštěvníků, protože syn má nutkavou potřebu otevřít a zavřít všechny kóje s chatrnými zástrčkami a dostane záchvat smíchu z každého, kdo se v nich převléká.
A na závěr si zapíšu to nejdůležitější ponaučení, které ale asi stejně nezapomenu. Dvakrát do jednoho aquaparku nevstoupíš!