10% výchova
30.01.2023
Zjistila jsem, že díky nenormálnímu životu s nenormálním dítětem mám ve spoustě věcí značné zpoždění. Asi tak 8 let.
V tak přízemních věcech jako jsou filmové premiéry, narozeninové oslavy, pracovní porady, teplé večeře nebo sex mi to tolik nevadí. Ale když mi o mnoho let uteče informace, která by mi usnadnila mateřství, tak mě to vyloženě naštve.
Podle experimentálního psychologa, kognitivního vědce a profesora S. Pinkera je osobnost daná zejména geny a náhodou a rodiče tak mohou výchovou ovlivnit pouhých 10% osobnosti dítěte.
No není to úžasný!
Takže už se nemusím trápit tím, co mému dítěti způsobila všechna ta má nesprávná rozhodnutí, relativně pozdní diagnóza a má hnusná deprese. Ani si nemusím vyčítat, že kdybych byla odborník na autismus, byl by na tom syn líp.
Zřejmě nebyl.
Byl by to stejný nervák, stejný srandista a stejný mimoň. Bál by se taky špuntu ve vaně, taky by ho fascinovaly výšky, měl by stejně hlasitou radost z deště a hlavu plnou stejně nesmyslných nápadů.
No není to úleva!
Není to skvělý, že rodiče můžou zásadně ovlivnit jen chování a ne osobnost dítěte.
Takže ode dneška už žádné trápení.
Ode dneška zaměřím svou výchovu jen na 10% osobnosti mého syna a ten zbytek budu bez výčitek respektovat.
Teda tohle moje odhodlání mě tak namotivovalo, že mě ta naštvanost úplně přešla. Najednou mám chuť to s manželem večer oslavit.
A taky si zajedu koupit dorty s třiceti třema až čtyřiceti svíčkama a pustím si premiéru Jurského světa.