10 Rad

V předchozím článku zmiňuji desatero rad pro rodiče. V tomto článku chci efekt jednotlivých rad vysvětlit v naději, že si to nějaký tímto tématem se zabývající influencer přečte a třeba vymyslí rady, u kterých se nebudu smát ani plakat a všechny je pochopím.

Konkrétně tyto rady se zabývají tím, KDE BRÁT V RODIČOVSTVÍ SÍLU, KLID A RADOST.
(Nejsem si úplně jistá, jestli dokážu tenhle článek dopsat, protože už při psaní předchozí věty jsem vyprskla smíchy.)

1. Doplňuj energii dřív, než Ti dojde - i když nemůžeš vše, vždy můžeš dost.  

Tak takhle velkej záchvat smíchu jsem snad ještě neměla.
K tomu můžu jen napsat, že několik let jsem spala 4 hodiny denně při troše štěstí bez přerušení. Ale možná to byla chyba. Možná jsem jsem místo toho spaní měla doplňovat energii.
Vše rozhodně nemůžu doteď, ale dost toho teda mám už dlouho.

2. Zjednoduš vše, co je možné - opravdu to musíš dělat takhle?

Zase rada k smíchu.
Můj život se na mnoho let zjednodušil pouze na jedinou činnost, udržet svoje dítě naživu. Ano, opravdu jsem to musela dělat takhle, chtěla bych svoje dítě mít co nejdýl.

3. Přijímej, co je - svět Ti nic nedluží, je v pořádku chtít víc nebo jinak a je v pořádku přijmout, že teď to tak není. 

Tady jsem si chvilku pobrečela.
Přijímám jednu ránu za druhou, kousance, kopance, škrábance. Přijímám zlámané nehty, vytrhané vlasy, prokousnutou kůži.
Přijímám pohled na moje malé dítě, které bije svou kudrnatou hlavičkou o betonovou zem garáže, o dlažbu v kuchyni, o zeď a než k němu stihnu přiběhnout, duní ty rány i v mé hlavě. A duní tam ještě dlouho potom.
Přijímám svoje noční panické ataky (Až na tu první, s tou jsem s panickým podezřením na infarkt prudila známého doktora).
Přijímám manželovy myšlenky na sebevraždu (Na důkaz tohoto přijetí jsem mu uzavřela vysokou životní pojistku).
Přijímám konec mnohých přátelství (Co si to tu nalhávám, přátelé nás odkopli všichni, zbyli jen někteří známí). 
Přijímám léky na depresy, spánkovou poruchu a na žaludek.
Jediné, co nepřijímám je v těžších časech potrava a v těch nejtěžších i tekutiny.
Víc a jinak chci každý den a zároveň si vyčítám, že to není v pořádku. 

4. Obklopuj se zdravými vztahy - opusť vztahy, které Ti nepřináší nic hezkého.

Pláču a myslím na dobu, kdy mi moje dítě nebylo schopné dávat najevo svou lásku, jen agresivně vyjadřovalo svůj vztek a zlost a nespokojenost. Sorry jako, ale ani kdyby tohle temné období nikdy neskončilo, tak ho neopustím.
Se slzami v očích myslím i na to, jak jsem ráda, že jsme se manželem zvládli neopustit, a to jsme si nic hezkého nepřinesli sakra dlouho.

5. Nepřipomínej si zlé a všímej si dobrého - vytvářej hezký domov a věz, že se dítě rádo přidá.

No, po tom pláči to chtělo něco, co mě rozesměje.
A pohled na náš hezký holobyt mě rozesměje podruhé.
Dobré byly nápady na železné nohy stolu a kovové zábradlí. Ostatní nábytek máme omlácený nebo okousaný. Zdi jsou sedřené, všechny včas neschované bytové dekorace rozbité a knihy roztrhané. Na každém rohu kryt, na každé hraně gumový chránič a pod schody matrace.
Ale zase tu je taková bezpečná atmosféra.

6. Co nemusíš, neřeš - některé věci se vyřeší sami, jiné nech řešit druhé.

To se mi z toho ale stává zábavné psaní.
Vždyť to je takový luxus řešit něco, co nemusím. Já se tolik těším, až budu ve stavu, kdy si budu moct dovolit řešit věci, které řešit nemusím. 
Párkrát jsem zkusila dovolit řešit svoji věc druhým. To znamená, že jsem jim dala na chvíli svoje dítě pohlídat. Jenže pak jsem musela řešit v lepším případě jeho a jejich zranění, v horším případě pátrání. Ještě, že jsme našeho psa naučili stopovat. Než přijedou ty policejní, tak syna většinou najde.

7. Buď s dítětem tady a teď - přisedni si k němu, sleduj jeho hru, zeptej se, co dělá. 

Tak tady už si musím přinést kapesník, tohle si musím obrečet pořádně.
Jsem s dítětem vždycky tady a teď. Když se fyzicky nebo ve svých myšlenkách vzdálím, ublíží si, něco zničí nebo nějakou nejedlou věc spolkne. 
Moje dítě si nedokáže hrát. 

Moje dítě mi do čtyř let vůbec a do šesti let skoro vůbec nerozumělo. 

Moje dítě mi neodpoví.

8. Dítěti nepřikazuj, nezakazuj - popisuj věci tak, aby jim chtělo rozumět.

Odvolávám se na svůj komentář u předchozí rady a na roky různých terapií autismu zabývajících se zlepšením komunikace s mým dítětem a jdu si pro další kapesník.

9. Vše dělej s dítětem - zapojuj ho do všeho, co děláš a čas bez dítěte využívej pro sebe. 

To jsem ráda, že už se zase můžu zasmát.
Samozřejmě, že dítě zapojuji do všeho, co dělám. Když bych dělala něco bez něj, tak by nebyl živý a celý. 

A popsat spánek jako využití času bez dítěte pro sebe je taky dost vtipný.

10. Nesuď sourozenecké hádky - důvěřuj dětem.

Je to zvláštní, ale jako matka jedináčka tohle jediný opravdu chápu.

Na závěr musím konstatovat, že žádnou sílu ani klid mi tyhle rady nepřinesly, ale pokorně uznávám, že mi udělaly docela velkou radost. Upřímně se raduju z toho, že jsem po třech hodinách ironického smíchu a zoufalého pláče tenhle zápisek konečně dopsala.