Vnější okolnosti

Posledních pár měsíců jsem se prala s reaktivní depresí, velkou únavou a malou kreativitou, což mě při všech těch psychoaktivních látkách, co do sebe už pár let cpu, překvapilo. Posledních pár měsíců jsem se samozřejmě prala i s hyperaktivním autistou a s hyper silným nutkáním omlátit manželovi o hlavu žádost o rozvod, což už ale asi nikoho nepřekvapí.

Podle mého psychiatra můj stav souvisí s vnějšími okolnostmi. Není nad to mít psychiatra, který Vás hned první větou rozesměje! A při představě té nekonečné fronty vnějších okolností, kterou každý den prodlužuje můj milovaný syn, se směju ještě teď. I jeho druhá věta o z veřejného pojištění hrazených skupinových psychoterapiích nebyla úplně nudná. Chvilku jsem pobaveně počítala, kolik takových terapií bych musela absolvovat, abych jenom vyjmenovala, s čím vším se potřebuju vyrovnat, ale pak jsem narazila na dluhovou brzdu státního rozpočtu, a s díky odmítla.

Po pár měsících boje s přesilou jsem se rozhodla, že o tom zkusím napsat. Protože asi nejsem jediná, kdo má za sebou nekonečnou frontu vnějších okolností, které čekají na vyjmenování a vyrovnání. A asi nejsem jediná, kdo hledá nějaké rychlejší a levnější řešení.
Prozatím mám malou igelitku dalších psychoaktivních látek (samozřejmě na předpis), velké balení kávy s extra dávkou kofeinu a milou knížku se spoustou motivačních vzkazů. A vypadá to nadějně! Už mě totiž napadlo, že pokud mi ty léky nepomůžou od deprese a káva od únavy, alespoň kreativně využiju tu knížku a při příští hádce ji manželovi omlátím o hlavu.