Štěně

Náš obrovský obrovsky flegmatický pes nás navždy opustil. Zvažovali jsme, zda si pořídíme dalšího velkého vycvičeného psa, asistenčního psa nebo malé pokojové štěně. Po dlouhém studování všech možných článků o soužití autistů a psů jsme se rozhodli pro třetí možnost.

A nestačili jsme se divit, jakou ty články měly pravdu. 

Dítě s autismem je schopné navázat se štěnětem výjimečný vztah, co mu nahrazuje jiné vztahy, které jsou pro něj mnohdy složité.
Moje dítě a moje štěně spolu navázali výjimečný vztah hned během prvního dne. Tedy o šest neděl dřív než já se svým uřvaným kojencem v šestinedělí a vlastně i o šest let dřív něž já se svým superhyperaktivním věčně frustrovaným dítětem v dalších šesti letech. Asi štěně prostě není tak složité jako hormonama posedlá ubrečená prvorodička a věčně nevyspalá, bolavá a pomalá máma.

Dítě s autismem se od štěněte přirozeně naučí nové věci.
Překvapila mě nejen přirozenost, ale i rychlost takového učení. Můj syn se hned druhý den naučil od štěněte rychle a nenápadně vykakat před přijíždějící předtím hodiny desinfikovaný robotický vysavač tak, aby si toho máma, které po covidu stále nemá čich, všimla až po čtvrté zatáčce. 

Štěně naučí dítě s autismem sdílet a být trpělivé.
Ano, sdílí spolu vodu ve vaně, tedy v pořadí, které určil hned od začátku syn. Nejdřív se musí vykoupat štěně a po něm do té ještě docela průhledné vody nadšeně skočí moje trpělivé dítě. Když jsem zkoušela určit jiné pořadí, trpěla jsem. 

Hravost štěněte bude inspirací pro dítě, které si kvůli autismu skoro nehraje.
Konečně si někdo hraje se všema hračkama, kterýma jsem celkem zbytečně sedm let vybavovala dětský pokoj, obývák a ložnici. I ty tak drahé a tak špatně dostupné pomůcky pro autisty konečně našly své uplatnění. Naše štěně je používá na přezubení. Syn se poctivě inspiruje a na přezubení zase používá hračky ze zverimexu.

Štěně zvedne dítěti s autismem sebevědomí.
Tuhle informaci bych tedy trochu poupravila. Štěně zvedne matce autisty sebevědomí. Za týden jsme ho naučila sedni, lehni, dej pac, udělej kolečko, přines, vyskoč a vyčůrej se na podložce. Bože to byl nádhernej pocit!
Připomínám si ho vždycky kolem čtvrté hodiny ráno, když se probudím na počůrané matraci pod počůranou peřinou vedle skoro sedmileté kopie mého manžela, která po mě zdědila jen velkokapacitní močový měchýř.

A taky si ho připomínám pokaždé, když desinfikuju robotický vysavač, slepuju rozcupované komunikační kartičky, drhnu vanu a přeju si pro sebe asistenčního psa.