K ZAMYŠLENÍ
Občas někde čtu zajímavou myšlenku, občas mě i zajímavá myšlenka napadne. Některé myšlenky rozvedu, některé nechám jen tak. A tady je pár takových, které mi stojí za to zapsat.
O DIAGNÓZE
Touhle cestou jsme nikdy nešli. Nevíme, co všechno nás na ní může potkat, a nevíme, co všechno bude na konci.
Ale díky diagnóze víme, že tenhle směr je správný.
Mnoho lidí už se tudy vydalo a mnoho lidí ví, co nás čeká.
Nemusíme jít naslepo, můžeme si nechat poradit nebo si koupit cestopis. A nemusíme jít sami.
Rady, cestopisy ani průvodci nejsou k dispozici na každém rohu, ale vyplatí se je najít.
A jako každý cestovatel, nezapomeňme na své cestě jíst a pít a odpočívat.
A když se nám naskytne krásný výhled na svět, zastavme se a užijme si ho.
Bude se nám to hodit, až zapadneme do bažiny a budeme hledat důvody, proč to nevzdat.
O DĚTECH S AUTISMEM
Chápejme ho jako dítě, které potřebuje být respektováno jako komplexní bytost.
Dítě, které je mnohdy složité pochopit, ale které pochopení tolik potřebuje.
Potřebuje pochopit a ne změnit.
Chápejme jako dítě, které může mít obrovský potenciál, co jenom není zřejmý.
Dítě, co potřebuje pomoc svůj potenciál najít a využít.
Potřebuje pomoc a ne změnit.
Často se říká, že děti s autismem mají svůj vlastní svět.
Ale stejně jako pravda je svět jenom jeden. A ten máme společný.
Na tom společném světě mohou být pro různé lidi různé věci různě důležité.
S dobrou vůlí se vždycky dají najít věci, které pro nás budou důležité stejně.
S dobrou vůlí můžeme naše různosti pochopit.
S dobrou vůlí můžeme naše různosti propojit.
Můžeme pak spolu vidět těch důležitých věcí víc.
O NÁLEPKÁCH
Odmalička nemám ráda nálepky. Byla jsem vždy přesvědčená o tom, že jakmile je někam nalepím, ztratí kouzlo nálepka i polepená věc.
Za dob soudruhů a soudružek jsem ještě netušila, že budu běžně používat slova onálepkovat nebo dát někomu nálepku i v jiných souvislostech.
Zajímavé ale je, že moje přesvědčení je platné stále.
Nálepka s jedním slovem může člověku vzít veškeré jeho kouzlo a ze samotné nálepky se stane věc, kterou nikdo nechce.
Jeden z rozhovorů s mojí neteří mě přivedl k myšlence, že takové nálepky by mohly být ale i velice užitečné.
Díky nálepkám se dá dětem skvěle vysvětlit, podle čeho mají ostatní hodnotit a podle čeho se s ostatními srovnávat. Tady by se možná mohlo namítnout, že dítě nemá ostatní hodnotit a že se nemá s ostatními srovnávat. Ale ruku na srdce, kdo to opravdu nedělá? A kdo to v deseti letech nedělal?
Když se narodí malé miminko, má na sobě nalepených spoustu pomyslných nálepek. A vsadím se, že jich jsou miliony.
Mezi nimi může být autista, běloch, slepec, gay, intelektuál, hudební talent, hodnota IQ, křivý nos, velké oči, hluboký hlas, jedináček, nevyléčitelně nemocný, hyperaktivní.
Žádnou z těchto nálepek si to miminko nemohlo vybrat. Tyhle nálepky mu byly nalepeny sudičkami. Tyhle nálepky jsou bílé.
Jak miminko roste a stává se z něj dospělý člověk, má šanci si další nálepky vybrat samo. Nálepky, které si vybírá, jsou barevné. Někdy má na výběr ze všech barev, jindy je jeho výběr z nějakého důvodu omezený.
Ale během celého života může své barevné nálepky měnit a když objeví nové barvy, může ty staré zahodit.
A co znamenají jednotlivé barvy? To záleží na vkusu.
Podle mě jsou některé růžové: milující, laskavý, chápavý,...
Jiné jsou modré: přítel, věrný, pečovatel,...
Jiné jsou zelené: sportovní fanoušek, čtenář, dobrovolný hasič,...
Další jsou žluté: kuchař, doktor, prezident,...
Další jsou hnědé: lhář, šikanující, nepřející,...
A pak jsou černé: násilník, vrah, zloděj,...
Žádný člověk nemůže za to, jaké bílé nálepky mu nalepily sudičky.
Jestli je nutné někoho soudit nebo se s ním srovnávat, prosím čiňme tak podle toho, co si mohl vybrat.
Čiňme tak podle jeho barevných nálepek.
A velmi důležité je nezapomenout, že nikdo z nás nemá jen jednu nálepku. Každý jich má nepočítaně.
Protože co víme o člověku, o kterém víme POUZE to, že je:
ŽENA? Vlastně NIC.
EVROPAN? Vlastně NIC.
VYSOKÝ? Vlastně NIC.
AUTISTA? Vlastně NIC.